Nejstarší písemně doložené dějiny římskokatolického farního kostela svatého Martina sahají až k přelomu 13. a 14. století, kdy nad ním přebral patronát Řád německých rytířů.

Kostel svatého Martina byl původně založen jako gotická stavba. Dvě věže odlišného vzhledu byly součástí městského ochranného systému. Jsou vysoké šedesát sedm metrů. Dochovalo se nám dokonce i datum přestavby věží z roku 1554. Ve stejné době byla vystavěna i kaple sv. Kříže. V roce 1779 byl Krnov zachvácen rozsáhlým požárem, kostel byl poničen a jeho přestavba proběhla v pozdně barokním slohu. Ve stejném slohu byl upraven i interiér kostela včetně hlavního oltáře.

Na severní straně kostela jsou umístěny cenné renesanční náhrobky které se dochovaly z období 16. století. V chrámu jsou obrazy neznámých autorů, které pocházejí z 18tého století. V kostele se nacházejí náhrobky, a to na severní straně kostela. Tyto náhrobky mají původ v šestnáctém až osmnáctém století.

U sv. Martina našel místo posledního odpočinku Kryštof Bilicky. Krnovští lékaři možná nevědí, že se jedná o jejich kolegu a profesního předchůdce, zámeckého lékaře polského původu Krištofa Bilického z Bilic. Je pochován pod polychromovaným náhrobním kamenem v boční kapli kostela. Varhany mají původ v počátku 20tého století. Při severní straně kostela, mezi kostelem sv. Martina a farou, můžeme vidět mariánský sloup s pískovcovou zlacenou sochou Panny Marie Immaculaty pocházející z r. 1764. Nejbližší dominantou v blízkosti kostela sv. Martina je arkádová zeď, tzv. Švédská zeď, s lunetovým cimbuřím z období z období let 1523 - 1543.