Konvent řádu minoritů v Brně byl založen již roku 1230. V roce 1257 byl kostel vysvěcen, ale v následujících desetiletích několikrát podlehl zhoubnému požáru. Roku 1320 byl posvěcen presbytář kostela a do konce 14. stol. byl jižně od kostela dokončen konvent s rajským dvorem a ambity. Po husitských válkách byl areál průběžně zvelebován, o čem svědčí i dochované pozdně gotické fresky z roku 1504. Reformace v 16. století způsobila materiální i duchovní úpadek kláštera. Během třicetileté války byly budovy kláštera poškozeny. V polovině 17. stol. žili v klášteře jen 4 řeholníci, ale klášter se pomalu vzpamatovával a menší bratři si postupně získávali přízeň obyvatelstva. Na počátku 18. století byla zahájena velká přestavba celého komplexu pod vedením stavitele Mořice Grimma. Byla zahájena stavba loretánské kaple v prostoru bývalého hřbitova, následovala stavba ambitů s bočními kaplemi a se Svatými schody. Takto postupně vznikl unikátní klášterní a sakrální komplex skládající se ze tří nádvoří a tří kostelů pod jednou střechou. Brněnský konvent vzkvétal; jeho rozvoj přibrzdily sice josefínské reformy, ale konvent nebyl zrušen. V letech 1807-1840 sídlil v konventu i řádový filosofický ústav. Klášterní knihovna obsahovala více než 10 000 svazků a byla zřízena i malá observatoř. Za první republiky žilo v klášteře 7 řeholníků. Nacistickou okupaci minoritský areál sice přežil, ale na konci války byl poškozen bombardováním. Přestože roku 1950 zabral klášter komunistický režim, i nadále jej spravovali minorité. Po pádu komunismu se však menší bratři znovu ujali svého kláštera. Minorité jako jediný řád ve městě působí na stejném místě již téměř 800 let.