Chrám Panny Marie Královny je tvořen trojlodní bazilikální stavbou na půdoryse obdélníka s ustoupeným půlkruhovým presbyteriem a se dvěma čtyřbokými osově souměrnými věžemi v hlavním (jižním) průčelí. Na vnitřní, v secesním duchu laděné výzdobě interiéru se podíleli známí moravští a čeští umělci z počátku 20. století, jako byli např. malíři Joža Úprka, Luděk Marold a Zdeňka Vorlová-Vlčková či sochaři František Úprka a Karel Novák. Lustry byly vyrobeny dle návrhu Jana Kotěry. Je to třetí největší chrám v Moravskoslezském kraji, vejde se do něj 3500 osob. V jeho západním sousedství se nachází secesní budovu fary pocházející z roku 1912.

Chrám, nazývaný také jako „jubilejní“, byl postaven byl v letech 1905 až 1908 podle projektu Otokara Béma z Moravské Ostravy. Patronem celé stavby kostela se stal rakousko-uherský následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d'Este. Monumentální stavba v novobarokním slohu vyvolávala svými velkými rozměry poměrně vášnivé debaty, či má výstavba tak velkého chrámu vůbec smysl. Zásluhou starosty Jana Maye, který v té době předsedal Spolku pro stavbu kostela Panny Marie, se kostel podařilo úspěšně dokončit a na podzim 1908 slavnostně vysvětit. Nový kostel se stal dominantou Mariánských Hor a od roku 1913 je i sídlem farnosti. Původním plánem bylo změnit celkově tvář celých Mariánských Hor. Podobně jako v případě nedalekého Přívozu, i zde se měl uplatnit nový regulační urbanistický plán z dílny vídeňského architekta Camillo Sitty z let 1902 - 1903. V případě Mariánských Hor však nebyl realizován.