Kostel sv. Valentina v Bravanticích patří k nejstarším v okolí. První zmínka o něm pochází z roku 1343, kdy měl být zhotoven kříž na oltáři z peněz tehdejšího majitele bravantického panství Heinricha Rohra. Zdali je však tento údaj pravdivý, nelze doložit. První písemný záznam je znám z roku 1440 (15. června 1440, zápis v archivu olomoucké kapituly), kdy se bravantický farář stal knězem v bíloveckém kostele.

Okolo roku 1600 přešli obyvatelé Bravantic k evangelické víře. Za třicetileté války se však vrátili zpět ke katolické víře.

Okolo roku 1672 byl kostel znovu postaven a zasvěcen ke cti Panny Marie Nanebevzaté. Už měl tři oltáře, z nichž jeden byl zasvěcen sv. Valentinu. Kdy se odehrála změna zasvěcení kostela, není doposud známo. Kázalo se zde německy („teutsch“) a občas také moravsky („mährisch“). Pouť bývala slavena v neděli po narození Panny Marie a v dobách josefínských vždy třetí neděli v říjnu. Tehdy to bylo tzv. císařské posvícení.

V roce 1998 byly provedeny opravy kostela po povodni. Při opravách byl nalezen pod oltářem náhrobní kámen Johanky Bravantské z Chobřan, která zemřela v roce 1542.

Kostel sv. Valentina je jednolodní orientovaná zděná stavba s polygonálním závěrem (kněžiště) a osově přistavěnou hranolovou věží v západním průčelí, postavenou na gotickém jádře a přestavěnou v třetí čtvrtině 18. století. Na severní straně kněžiště je přistavěna sakristie, po obou stranách lodi jsou přistavěny kaple. Střecha lodi je strmá sedlová, věž je ukončena cibulovou bání. Sanktusník je tvořen otevřenou lucernou zakončenou cibulovou bání. Loď je zaklenuta valenou klenbou na pasech, kněžiště je zaklenuto konchou. Loď byla zaklenuta v roce 1779 Václavem Thalherrem z Fulneka.